Klasické dílo ruské liter., 1. veršovaný real. román (psaný v letech 1823-30), básnický obraz celé histor. epochy - života statkářské Rusi 20. let 19. stol. se skvělým typem představitele upadající vrstvy šlechtické třídy. Oněgin, znuděný velkoměstský světák, umdlený hrdina a omrzelý donjuan oslní mladé děvče Taťánu v jejím venkovském zátiší, aby po letech dobrodružství a cest byl odmítnut v prostředí petrohradské společnosti touže dívkou, nyní provdanou za starého šlechtice. Mezi tyto dva dějové vrcholy je vložen Oněginův souboj, smrt Lenského a cesty hrdinovy. Puškin v pravdivém obraze lidí, doby i patriarchálního ovzduší statkářské šlechty se netají odporem k nicotnému životu této společnosti, k jejím zvykům, tradicím a představám. O. patří do galerie t. zv. "zbytečných lidí", kriticky se stavících k svému prostředí, kteří však nedokážou vyvodit z toho pro sebe důsledky, lidí pyšných na svou výlučnost, v níž vidí znak své povýšenosti. Připojeny zachované zbytky 10. hlavy románu, z nichž bylo usuzováno na další Oněginovy osudy v okruhu a ovzduší děkabristického hnutí. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR