Historický román francouzské autorky je vnímavým pohledem na rozmach barokního umění v Čechách, jež se rozvíjí na pozadí vzrušujících událostí v neklidném času osmnáctého století. Umírající Slávek Sýkora rekapituluje svůj život. Vzpomíná na šťastné dětství v rodině stavebního mistra, jež však pro něho skončilo nehodou, po níž se pohyboval pouze o berlích. Nepřímým viníkem Slávkova zranění se stal hrabě František Antonín Špork, jeden z největších barokních mecenášů, jehož těžký kočár se v úzkých pražských uličkách v plné rychlosti nevyhnul střetu se skupinou malých chlapců. Špork se ovšem rozhodne Slávka odškodnit, zajistí mu vzdělání i budoucí zaměstnání. Slávek se tak vzhledem k Šporkovým zájmům dostává do samotného středu prudce se rozvíjející barokní kultury, mezi významné sochaře, architekty a další umělce. Trvalé místo ale objevuje až v divadle, jež se i díky Šporkovi pokouší v českém prostředí zavést italskou operu. Po jejím vzoru se představuje v okázalé výpravnosti, s vynalézavým technickým zabezpečením a s kouzelnými světelnými účinky. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze