Jako každý národ mají i Židé své pohádky a vyprávění. Většina pohádek se předává ústně z generace na generaci. Singer v úvodu ke své pohádkové sbírce „Rabín a čarodějnice“ poznamenává, že některé z příběhů mu vyprávěla jeho maminka. „Jsou to lidové pohádky, které slyšela od své maminky a její maminky“. Singer převyprávěl pohádky po svém a některé si sám vymyslel. „Všechny ty příběhy zplodil způsob života, ve kterém není nouze o fantazii a výmysly“. Židovské pohádky a příběhy mají jednu společnou a základní vlastnost, jsou o lidech, Bohu a lásce. Často se v nich vyskytuje postava chudáka a bohatého, hloupého a chytrého, věřícího a nevěřícího, tedy řekli bychom dva základní póly lidských vlastností, boj mezi nimi a jak to v pohádkách často bývá, vítězí dobro nad zlem, ať je vítězem bohatý nebo chudý, hloupý nebo chytrý, věřící či nevěřící, nic z těchto vlastností není nositelem dobra či zla, jejich nositelem je jen člověk sám a jeho chování. Často vyskytující se postavou bývá postava rabiho, který má rozřešit potíže ostatních členů obce, je něco jako šaman či kouzelník, moudrý, který s pomocí Boží pomáhá svým svěřencům v těžkých chvílích rozpoznat, co je zlé a co dobré. „Příběhy Židů jsou naplněny nejen zbožností, hledáním dobra a úctou k vědění, ale provází je i smysl pro humor a umění smát se sám sobě. Bez této vlastnosti by se ani plamínek moudrosti nikdy pořádně nerozhořel.“ Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU