Dvě divadelní hry z let 1958-1961, které obnažením života jako dění beze smyslu a groteskností dialogů souvisejí s divadlem absurdity. Poselství Kolářovy beznaděje má ve však srovnání s texty Beckettovými, jež v té době překládal, zřetelněji reálný základ. Groteskní dialog tu stojí jednak na reálném intimním životním zážitku, jednak na vyjádření společenské situace - někde je její přímou parafrází. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz