Poema na biblický námět o padlém andělu, odsouzeném pro vzpouru proti vládnoucímu božstvu k věčnému neklidu a k bezcílnému bloudění vesmírem, je ohlasem vlastního basníkova vědomí osamocenosti a bezmocnosti pod útlakem mikulášovské reakce. Básník - předchůdce A.S. Puškina (1814-1841) naplňuje své dílo smutkem a rozervaností nikoli proto, aby vyjádřil kosmopolitický "světobol" mládeže své doby, ale "promlouvá za všecko otrávené mládí, kterému nebylo dopřáno růst a kvést, zrát na slunci života a přinášet nové urodné plody" v době, kdy carský útlak brutálně ničil všechny pokrokové demokratické síly Ruska. (Podle J. Dolanského.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR