První část deníků z roku 1938 zachycuje události těsně po Mnichovské dohodě a tehdy čtrnáctiletá dívka popisuje hlavně změny, k nimž došlo ve vztazích Čechů s německým obyvatelstvem na rodinném statku v západočeských Úlicích, kde s rodinou žila a odkud museli odejít. Hlavní prostor je pak věnován období roku 1942-45, kdy se autorka v sedmnácti letech vrací na panství jako pracovní síla do zahradnictví svého strýce, aby unikla totálnímu nasazení. V bezprostředních zápiscích se jako každý mladý člověk věnuje především sobě a svým pocitům, popisuje běžný život na statku a vlastní, mnohdy fyzicky náročnou práci, ale hlavně počátky svého citového vztahu k francouzskému zajatci, za něhož se později provdala. Všechny záznamy jsou nenápadně, ale o to pevněji spojeny s celkovou okupační a válečnou atmosférou, která se vtírá v mnoha podobách do životů lidí a fatálně je ovlivňuje. K těmto autentickým záznamům připojila autorka v devadesátých letech stručné vysvětlující komentáře, které doplňují osudy jednotlivých členů rodiny po skončení války.