Beletristické zpracování vzpomínek slavné cembalistky vychází z četných rozhovorů, v nichž Zuzana Růžičková podala svědectví o koncentračních táborech, životě hudebníků za železnou oponou a lidských a uměleckých zázracích svého nevšedního života.Britská novinářka Wendy Holdenová se s českou umělkyní osobně setkala až těsně před její smrtí v roce 2017, kdy od ní získala pověření uspořádat její memoáry. Kniha je členěna do 14 kapitol, které postupně odkrývají období let šťastného, hudbou naplněného dětství a následně těžkého dospívání v táborech Terezín, Osvětim II-Březinka a Bergen-Belsen. Tyto pasáže prostřídávají kapitoly poválečné, které poodhalují nelehký návrat k hudbě a zákulisí kontrolované hudební scény Československa let 1945-1989. Její příběh je výpovědí o hrůzách holocaustu, svobodě v umění i umělecké nesvobodě, ale zejména je oslavou odvahy a odolnosti člověka a krásy života naplněného hudbou. Růžičková v textu vzpomíná na řadu zajímavých osobností a událostí, jako typově memoárová literatura však tato kniha bohužel postrádá jmenný a věcný rejstřík a poznámkový aparát. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR