Jakobínský rok 1893 byl vyvrcholením francouzské buržoazní revoluce a charakteristické pro Huga je, že k tomuto námětu sáhl bezprostředně po pařížské Komuně. Dokumentoval tak svůj nesouhlas s běsněním měšťáků proti rušitelům "tradičního pořádku" a vyslovil vřelé sympatie s revolucí. Středem románu je povstání bretonských sedláků, zneužitých církví, šlechtou a zahraniční reakcí, hlavními hrdiny bývalý šlechtic a utopický humanista Gauvain a feudál-roajalista Lantenac. Závěr románu je tragický, ale z celé knihy vyzařuje Hugova víra v konečné vítězství lidu a ve světový mír. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR