Jakobínský rok 1793 byl vyvrcholením francouzské buržoasní revoluce a charakteristické pro Huga je, že k tomuto námětu sáhl bezprostředně po pařížské Komuně; dokumentoval tak svůj nesouhlas s běsněním měšťáků proti rušitelům "tradičního pořádku" a vyslovil vřelé sympatie s revolucí. Středem románu je povstání bretoňských sedláků, zneužitých církví, šlechtou a zahraniční reakcí, hlavními hrdiny bývalý šlechtic a utopický humanista Gauvain a feudál-royalista Lantenac. Závěr románu je tragický, ale z celé knihy vyzařuje Hugova víra v konečné vítězství lidu a v světový mír. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR