Historická povídka, nejzdařilejší dílo spisovatele, jejž F.X. Šalda označil za "prvního našeho intensivnějšího slovesného umělce v próze" a v němž spatřoval vzdálenějšího předchůdce Vladislava Vančury. Vypráví o Josefu Dobrovském, žijícím v r. 1828 na zámku hraběte Černína v Chudenicích a stýkajícím se tam s Českými bratry a s drobným českým lidem. Šmilovskému se podařilo působivě a přesvědčivě vylíčit vztah Dobrovského k lidu a k národním tradicím, z nichž vyrůstalo obrozenecké hnutí. - V povídce se výrazně projevují charakteristické rysy spisovatelovy tvorby, jak je postihl již Neruda: uvědomělý realismus, úsilí o národní ráz tvorby a vystižení specifických zvláštností českého života, vlastenecké zaujetí a odpor ke kosmopolitickým tendencím, umělecká poctivost, pracovitost a péče o ryzost jazyka, optimistická víra v člověka, život a spravedlnost. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR