Románový obraz českého života na vsi a v Praze od doby před 1. válkou až po prosincové události r. 1920. Ze tří dcer tyranského venkovského mlynáře (Úvaly u Č. Brodu) se zájem autorčin soustřeďuje na nejmladší citlivou Lenku, která v ovzduší pudového násilí a strašné bídy vesnické chudiny poznává třídní rozvrstvení na vsi, odmítá trpně se podrobit krutému, bezohlednému ponižujícímu životu ženy-služky a vedena spolužákem, social. redaktorem, stává se organisátorkou vesnické zemědělské chudiny. Její vzdor proti kořistnictví vlastní vrstvy se mění ve vzdor proti společ. řádu vůbec. Lenka na rozdíl od svých sester, unikajících z toho všeho výhodným sňatkem, probojovává se posléze ze zmatků svého srdce v ovzduší válečné Prahy k názorům revolucionářky a vyzrává v socialistku ve zmatcích poválečné doby přímo uprostřed lidu, na cestách za pracujícími. Za války pracuje v nemocnici a pro dělnické hnutí přerůstá konečně i svého druha z dětství, který se v rozhodných chvílích ukázal jako slaboch. V revolučním kvasu je odhodlána bojovat za nejkrásnější svět spravedlnosti bez křivd a násilí. V prosincových bouřích se účastní doma pokusu zemědělského proletariátu o zábor statkářské půdy. Ani po dočasné porážce nepřestává věřit v konečné vítězství idejí svého "nejkrásnějšího světa". (Poslední vyd. jsou přepracována.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR