Po porážce strategického významu v bitvě u El Alamejnu na podzim r. 1942 ztrácí Rommelův Afrikakorps mýtus neporazitelnosti, iniciativu přebírá Montgomeryho 8. armáda, která pronásleduje Rommelovy jednotky až do Tunisu. Ve stejné době se spojenecká vojska vyloďují u Casablancy a alžírského Oranu pod vedením Dwighta Eisenhowera (operace Torch). Postup britských a amerických vojsk ze západu je chaotický, špatně koordinovaný, nejednotné velení trpí britsko-americkými spory, místní francouzské jednotky dlouho působí samostatně. Německé vrchní velení spěšně přesunuje posily do Tunisu, rychlá reakce a protiútoky německých jednotek způsobí Spojencům těžké ztráty. Postupně se ale projeví obrovská materiální a početní převaha Spojenců, boje v severní Africe končí v květnu r. 1943. Velmi zajímavé jsou charakteristiky jednotlivých nejvyšších velitelů i líčení bojů, možností i problémů z pohledu obou válčících stran. Fotografie, poznámky ke každé kapitole, přílohy, seznam literatury. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze