Německy píšící romanopisec, dramatik, esejista, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1981) Elias Canetti se narodil roku 1905 v rodině sefardských Židů v bulharském Ruse. Když mu bylo šest let, rodina se přestěhovala do Manchesteru a odtud do Vídně; kromě toho pobýval i ve Švýcarsku a v Německu. Roku 1929 získal na univerzitě ve Vídni doktorát z chemie, avšak nadále se věnoval pouze literatuře. V roce 1938 se mu podařilo odjet před anšlusem do Paříže a odtud do Velké Británie; zde a ve Švýcarsku pak strávil zbytek života (zemřel v Curychu v roce 1994). Pro Canettiho, jenž bývá považován za jednoho z posledních představitelů klasické humanistické vzdělanosti, představovaly kultura a humanita nerozlučitelné, vzájemně se podmiňující pojmy; v tomto smyslu je nepominutelný jeho román Zaslepení (1935), v němž až po válce kritika rozpoznala varování před fašismem. Hlasy Marrákeše jsou literárním výtěžkem cesty do Maroka, kterou Canetti podnikl na jaře 1954 s přáteli. Své zážitky začal Canetti zapisovat až po návratu (proto podtitul Zápisky po jedné cestě), ale pro jejich publikování se rozhodl teprve v roce 1967. Druhá část knihy, Svědomí slov, zahrnuje eseje z let 1936–1976 věnované např. Hermannu Brochovi, Karlu Krausovi, Georgu Büchnerovi, Tolstému a dalším osobnostem a tématům. Oproti originálu nezařazujeme nejrozsáhlejší text Druhý proces. Kafkovy dopisy Felici (1969), který loni vyšel v PROSTORU samostatně v překladu Violy Fischerové. V případě Hlasů Marrákeše jde o první vydání v češtině, soubor Svědomí slov vychází v novém překladu Jiřího Stromšíka, jenž se zpřístupňování Canettiho díla českým čtenářům věnuje soustavně několik let. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz