V Jiřím Šmatlánovi zobrazila T.N. hloubavého českého venkovana, který při každodenním zápase o skývu chleba stále přemýšlí, jak zlepšit svět. Jeho životní osudy jsou poměrně chudé: nezažil nic výjimečného, jeho celý život je jen dřina za tkalcovským stavem. Ale tento nenápadný, šedivý život skrývá duševní drama. Je to usilovné hledání lepších vztahů mezi lidmi. Šmatlán věří, že je možno zlepšit svět, a k tomu zlepšení pracuje. Domnívá se, že najde pravdu v evangelické víře a odklání se od katolicismu, ale není uspokojen a poznává, že nová víra nedovede rozřešit rozpory, které ho tíží, a tak se obrací k socialistickému učení, které právě pronikalo na venkov. Člověk, který se tolik napřemýšlel o zlepšení vztahů mezi lidmi a chtěl by reformovat celý svět, nemůže sice pro manželčinu lakotu nakonec ani zmírnit osud svého chudého otce, ale přes všechna tato osobní zklamání nikdy neklesá a věří ve vítězství dobra a spravedlnosti. V této jeho víře je typisována nezlomná víra našeho lidu a jeho věrnost pokrokovým tradicím našich dějin. (Podle dosl.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR