Vltava protéká většinou svého toku velmi starými horninami a při své cestě na sever postupně protíná prvohorní vápence pražské pánve, druhohorní sedimenty české křídové pánve, třetihorní údolí, čtvrtohorní říční terasy i holocenní pěnovce. I z hlediska lidské historie se dotkne víc než čtvrt milionu let starých paleolitických nástrojů v Sedlci, či pozdně paleolitických a mezolitických tábořišť ve vltavické brázdě i jinde. Prochází pak mnoha archeologickými kulturami – v jižních Čechách zejména památkami ze starší doby bronzové, na středním toku si zahraje s Kelty a na dolním toku se Slovany. Kniha není jen návod ke geologickému či archeologickému průzkumu říčního břehu. Je psána s úctou, obdivem, pokorou a s láskou k Vltavě, která je víc než řekou – je tisíciletou obchodní trasou, knihou příběhů i branou času. Zdroj anotace: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně