Jednotliví tvůrci většinou popisují situace, v nichž se ženy ocitají uprostřed neklidných a vyhrocených událostí. Tak je tomu například hned v první próze Michala Viewegha, kde právník Robert nabídne svému kolegovi Jeronýmovi, odcházejícímu do důchodu, aby se stal dědečkem jeho dvěma dcerám. Do děje však osudově zasáhne Robertova matka, takže jeho plán dostane zcela nové rozměry. Irena Obermannová zase zachycuje konflikt mezi matkou a její dcerou Adélou, jenž vcholí Adéliným odchodem k psychiatrovi. Petr Šabach s humorem a vtipem popisuje obavy i radosti typické, starostlivé vdovy, tchyně, maminky, babičky a zkušené kuchařky v jedné osobě, která se formou dlouhého telefonního monologu svěřuje se svými rodinnými úzkostmi a úspěchy své dceři. Petra Soukupová se pak zamýšlí nad tím, kam až směřuje matčina péče, jejíž předmětem se stává rozmazlený a nesamostatný třiatřicetiletý syn. Podobnými motivy a tématy, v nichž se ovšem ozývají někdy vážné až tragické tóny, se zabývají i další autoři (Jaroslav Rudiš, Irena Hejdová, Martin Reiner, Eva Hauserová, Josef Moník a Sára F.), kteří jsou v tomto výboru rovněž zastoupeni. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz